Strach, štěstí, nejistota…Budu dobrá máma?

V minulém článku jsem se vás ptala, jestli by se vám u mě na blogu líbily i osobnější články týkající se například mateřství, které je u mě chtě nechtě aktuálně na prvním místě a už pár měsíců tvoří nedílnou součást mého života. Přišlo mi od vás spoustu milých a krásných zpráv a komentářů, že o takové články stojíte. To mě moc potěšilo, a tak jsem se rozhodla začít se s vámi dělit o moje pocity a zkušennosti z této oblasti. Pořád ve mě ale bojuje takový malý rozpor, přeci jen blog nese v názvu, že je food a tak si říkám, jestli není ten správný čas obléct mu nový kabátek, co myslíte?

A teď už k jádru dnešního článku. V první řadě vás musím požádat o trochu tolerance a trpělivosti. Přeci jen nejsem lifestylový blogger a s podobným stylem psaní se budu muset sžít, abyste nečetli jen zmatenou změť mých myšlenek, ostatně jako tomu bylo doteď. 😀 Právě sedím ve Stromovce uprostřed té nádherné zeleně a přemýšlím, jak takový první článek o mateřství a těhotenství vůbec začít. Vedle mě si začíná hrát skupinka dětí z mateřinky a já po pěti minutách balím notebook a odcházím o pěkný kus dál do ticha a klidu, protože se nemůžu soustředit. No nevím, jestli právě tohle je ten správný začátek 😀

Štěstí, strach, nejistota. Budu dobrá máma?

Potom, co se k mému překvapení na těhu testu objevily dvě čárky mě začaly zaplavovat mimo pocitu štěstí také pocity strachu a nejistoty. A taky mi právě nastalo období neustálého čekání…týden čekání na první kontrolu u lékařky, aby mi těhotenství potvrdila…čekání na vystavení těhotenské průkazky…čekání na ukončený třetí měsíc…čekání na to, až to konečně budeme moci říct našim nejbližším…Zkrátka se těhotenství ukázalo jako období mnoha milníků, které je potřeba postupně zdolávat. Ale vidina toho sladkého cíle je nejlepší hnací motor. Novopečená těhule, jakou jsem i já, nemá žádné předchozí zkušennosti a tak jí podle mě ta lavina informací a možných rizik zpočátku vyděsí. Kdo mě zná, ví jaký jsem nervák, a  tak se není čemu divit, že první týdny ve mě bouřily takové pocitu strachu, co když se něco pokazí?! Pak ale nastal zlom a já si podobné myšlenky zakázala, snažila jsem se vytěsnit hororové scénáře z hlavy, nečíst diskuze plné špatných a smutných příběhů, a prostě jsem věděla a cítila, že budu dělat vše tak, jak mi moje srdce a selský rozum řekne. Samozřejmě se někde vzadu sem tam nějaká jiskřička strachu zažehne, ale po chvíli se mi jí vždy daří uhasit. Nejdůležitější otázka, která mi zněla (a pořád zní) hlavou pořád dokola je „Budu dobrá máma?“. Věřím a doufám, že si jí pokládá každá z nás. Už jen samotné opakování té otázky vás dělá podle mě tou nejlepší mámou pro vaše dítě. Pokaždé když si tu otázku položím a znovu si uvědomím přítomnost toho malého človíčka rostoucího pod mým srdcem, vím, že jsem opět o kousek blíž být pro něj tou nejlepší mámou. Možná to bude znít zvláštně a nafoukaně, ale nemám strach z toho, co nás čeká. Nepřipouštím si, že nebudu vědět, jak malou držet, koupat nebo přebalit. A to neříkám proto, že s malými dětmi a péčí o ně už nějakou malou praxi mám z kojeneckého ústavu (ale to je zase jiný příběh). Mateřství je podle mě jednou z nejpřirozenějších instinktů každé z nás a nepotřebuje k němu ani nejmodernější kočárek ani značkovou výbavičku. Mám pocit, že s rostoucím bříškem roste i moje láska k naší  malé princezně. Už teď vím, že jí miluju a udělám všechno proto, aby byla šťastná a spokojená. Nesmím samozřejmě zapomenout taky na tatínky, kteří mají neméně důležitou funkci a jejich city jsou možná ještě intenzivnější přesto, že nejsou navenek tolik vidět. Já mám neskutečné štěstí, že mám vedle sebe chlapa, který bude pro naši holčičku tím nejlepším tátou na světě a já už se nemůžu dočkat až mi poleze na nervy, jak jí místo uspávání večer naopak rozdovádí. 🙂 A to je vše, vážení, celé moje know how jak být dobrou mámou. Věřím, že výše popsané je ten středobod mojí (vaší) nové role, role rodiče! Ostatní dílky skládačky dobrého rodičovství pak vnímám jako celkový přístup k životu, životní styl, stravování a v neposlední řadě materiální zajištění, protože co si budeme povídat, bez něj to zkrátka taky moc nejde.

Doplňky stravy v těhotenství?

Musíš tohle, nesmíš tamto!!! Všude jen slyšíte, co byste měla a neměla, aby bylo miminko v pořádku a správně a tabulkově se vyvíjelo. Určitě je dobré vyslechnout rady odborníků a zkušenějších maminek, ale v první řadě bychom se měly řídit vlastním pocitem. Pokud se samozřejmě nejedná například o vážné komplikace, pak není čas hrát si na hrdinu a poslechnout lékaře. Já už třeba několik let neužívám žádné léky ani doplňky stravy a jsem přesvědčená, že je to tak pro moje tělo nejlepší. Když mi tedy lékařka při první kontrole řekla, že by bylo fajn pořídit si nějaký komplex vitamínů pro těhotné, který má zrovna v ordinaci za výhodnou cenu (haha, za několik stovek korun mimochodem), řekla jsem, že si to ještě promyslím a koupím si případně něco v lékárně. Údajně by takový multivitamin měl snižovat riziko alergií u dítěte v budoucnu. To mě zarazilo nejvíc, ještě žádnou alergii nemá, ale už mám proti jejímu vzniku užívat nějaké tabletky?! Ne děkuji, to není nic pro Marušku. 🙂 Zašla jsem tedy do lékárny a koupila jsem si čistou kyselinu listovou asi za 100 Kč a zobala jí asi do čtvrtého měsíce. A to bylo vše, žádné jiné vitamíny jsem neužívala a krevní testy a všechna vyšetření dopadly výborně! Naopak se snažím jíst hodně zeleniny, ovoce a kvalitních potravin, ze kterých dostanu dostatek živin. Možná to pro někoho není ta správná cesta, pro mě ale nejlepší.

A co strava v těhotenství?

Je potřeba se omezovat nebo jíst naopak za dva? Otázka, kterou s v těhotenství položí asi každá z nás. V okolí najednou ví každý nejlíp, co, kdy a kolik toho máte jíst. Kolikrát mi přišlo, že všichni jsou najednou odborníci na těhotenství! 🙂 Oni to všichni myslí dobře, ale často si neuvědomují, že těhotní jste tady vy, vy jediná víte, co vám dělá dobře a co ne. Každý člověk asi ví, že dát si colu a hranolky nebude zdravější než zelenina a měl by sám být zodpovědný za svoje stravovací návyky. Teď si hlavně nemyslete, že tady podporuju nezdravé stravování v těhotenství, to vůbec. Já jsem třeba první tři měsíce jedla bílý toustový chléb s plátkem sýra a večeřela kolikrát jen hroznové víno, protože po všem jiném mi bylo zle. Samozřejmě bych si tehdy radši dala pořádné zdravé jídlo, ale prostě to nešlo. Často jsem si dělala alespoň zelené smoothie, abych do sebe dostala nějaké živiny. S ukončením prvního trimestru ale nevolnosti ustoupily a já si moha naplno užívat normálního jídla! To byl tak skvělý pocit nebát se, že se vám udělá po jídle špatně! 😀 Co se změn chutí týká, zpočátku díky nevolnostem mi nechutnalo spoustu věcí. Třeba moje milované avokádo, indická kuchyně nebo třeba káva. Celkem paradox, když vlastníte kavárnu a vám přestane chutnat kafe, no nic no. Doufám jen, že po porodu se mi kávové pohárky vrátí do normálu. Ikdyž už teď cítím malé zlepšení a občas se přistihnu, že mám  chuť na filtr nebo cappuccino. 🙂 Za jednu věc jsem ale začátku těhotenství vděčná, já jsem přestala mít chuť na sladké?! Nechápala jsem co se děje, ale myslím, že tomu hodně vděčím za to, že těď, na konci šestého měsíce, mám nahoře opravdu jen pár kilo. Na co jsem ale měla v prvních měsících hroznou chuť byly bramborové knedlíky, hodně tučné sýrové tousty a paradoxně jsem asi po dvou letech dostala chuť na maso. Nejdřív jsem z toho nebyla moc nadšená a pořád se té změně tak nějak vnitřně bránila. Pak jsem si ale řekla, proč vlastně? Teď si maso občas dám a výčitky už mě netrápí. Někdy v pátém měsíci jsem opět dostala chuť na zmrzlinu (SAKRA :D) a od té doby si jí dopřávám celkem pravidelně, je přeci léto, no ne? 🙂

Ptáte se, jak to moje stravování teď vlastně vypadá? Žádný extrém, základ mého jídelníčku tvoří zdravá strava, ale sem tam jí proložím nějakým tím dortíkem, zmrzlinou nebo jinou prasárničkou. Jídlo si užívám jako dřív, rozhodně se neomezuji, ale rozhodně nejím za dva (vlastně za dvě). A co ty tzv. „zakázané“ potraviny, ty strašáci, okolo kterých bychom v těhotenství neměly ani projít? Ano, mluvím o syrových vejcích, masu nebo třeba sýrech s plísní. Z počátku jsem se hodně bála, ale teď už si dávám pozor jen na úplně syrová vejce (boože, jak já se těším na vejce benedikt v Myšákovi!), plesnivé sýry miluju a sem tam si kousek hermelínu dám a polotekutá míchaná vajíčka prostě miluju. Syrové maso a ryby jsem nejedla ani předtím, takže s tím problém nemám.

Tak nějak celý život bojuji s váhou a bála jsem se, že mi rostoucí ručička na váze bude přidělávat vrásky, ale naopak. Poprvé v životě si to užívám, hrdě nosím bříško a zvětšený zadek a stehna mě nechávají chladnou. Je léto období sukní a volných šatů a tam se nějaký centimetr ztratí. 🙂

Takže holky, užívejte si ten poklad, který v sobě nosíte, dejte si zmrzlinu a běžte se pak třeba projít. Rovnováha a eliminace stresu je podle mě nejdůležitější. Já sama jsem velký stresař, opravdu se nervuju se vším, ale snažím se ho minimalizovat. Dám si radši kousek dortíku a budu spokojená. To mi připomíná, že už je čas oběda a já měla naposledy snídani. Doufám, že se vám článek líbil a budu moc ráda, když mi napíšete, co by vás zajímalo dál. Dolů vám napíšu témata, která mám v hlavě, tak mi napište, co si o nich myslíte. 🙂

Jaké články by vás zajímaly?

Příprava na porod – proč nechci nástřih a utišující léky?

Budu bio matka? Ne, ale…

Používání látkových plen, proč to chci zkusit?

Budu ráda, když mi do komentáře napíšete vaše návrhy. 🙂

Maruška

 

 

 

 

You might also like