PROMĚNA – KONEČNĚ PRÁCE, KTERÁ JE VIDĚT!

Hlásíme se s dalším, v pořadí už čtvrtým, dílem našeho kavárenského seriálu. Od posledního příspěvku uběhlo přesně čtrnáct dní a nám se začíná pomalu ale jistě měnit život. Člověk by si řekl, že dva týdny jsou krátká doba na nějaké zásadní změny, ale věřte nám…stalo se toho opravdu hodně. Nejenom, že kavárna už začíná pomaličku vypadat jako kavárna, ale i naše životy se mění minimálně o 180 stupňů.

Je nám jasné, že Vás asi trošku víc budou zajímat pokroky v  kavárně než naše maličkosti :-), a proto nám dovolte se u nich na chvíli zastavit. Pokud sledujete náš facebook (Ještě ne? Napravit to můžete tady! 🙂) určitě jste zaregistrovali probíhající rekonstrukci. Nejsme si úplně jistí, jestli jsme Vám popisovali v jakém stavu se kavárna nacházela, když jsme jí přebírali po předchozích nájemcích, takže nám dovolte malé ohlédnutí do předešlých dvou měsíců. Představte si prostor, kde se více než deset let kouřilo a pravděpodobně se neinvestovaly žádné (nebo minimum) prostředky do údržby a rekonstrukce…a přesně tomu odpovídal její stav. Zažloutlé, prachem a nikotinem nasáklé stěny, popraskaná podlaha, opadaná omítka a snad milion skobiček a hřebíčků. Nikotin a cigaretový kouř byl cítit z každého zrnka prachu. Před dvěma měsíci jsme si v návalu euforie a nadšení z vysněného prostoru zcela neuvědomovali, co nám vlastně doopravdy čeká.

No, posuďte sami…

15205710_1014473555345800_232292788_o

15233795_1014474172012405_1404261621_o

Bylo nám jasné, že v tomhle stavu kavárnu nemůžeme a nechceme provozovat. Do takového prostředí by se nechodilo rádo nám do práce, natož pak Vám na kávu…to bylo zřejmé. A tak jsme začali plánovat a tvrdě pracovat. Jako první přišel na řadu výběr a následná pokládka nové podlahy v hlavní místnosti. Byla to láska na první pohled a i přes nepříliš lichotivé narážky Ýčka (Maruščina nevlastního, a moc šikovného, taťky) na její kvalitu, se s vervou vrhl na její pokládku. Doufáme, že si tohle nepřečte (aby nespychnul :)), ale musíme říct, že výsledek předčil naše očekávání! A pořád ještě nás nepřešlo nadšení a každodenní vzájemné ujišťování, jak jsme dobře vybrali.

img_0034

Když byla položená dlažba, nastal čas vpustit na místo činu malíře. S výběrem barvy to bylo o poznání jednodušší rozhodování. Od začátku jsme měli jasno…kavárna bude světlá!!! Nechtěli jsme sterilní bílou, ale zvolili jsme trošku krémovější odstín, který působí útulně a místnosti úžasně prosvětlí. Přes původní slib malířů, že bude vymalováno do čtyř dnů, nám předávali vymalovanou kavárnu více jak po týdnu. Na řemeslníky máme svůj vlastní názor (a ne úplně důvěřivý 😀 ), ale v tomto případě odvedli výbornou práci. Malíři nedali na naše prosby rychle odvedené práce, ale přesvědčili nás, že všechno má svůj čas a některé věci zkrátka nejdou uspěchat. Celí napnutí jsme tedy trpělivě čekali a čekali. Pro pobavení přidáme jednu veselou historku…Samou nedočkavostí, až uvidíme náš poklad v novém kabátu, jsme se takhle jednou ráno sbalili a vyrazili vlakem na otočku do Prahy. Zhruba v polovině cesty jsme se navzájem zeptali „Máš klíče od kavárny?“. Odpověď nás obou vypadala asi takhle „Ne, já myslel/a, že je máš ty!!!“ A tak jsme s výbuchem smíchu dojeli až na Výtoň a tam se do vlastní kavárny dívali jako dva zlodějíci přes výlohu. 😀

img_0089

A na závěr bychom Vám chtěli nastínit něco málo z našeho soukromí a změn, které nás čekají. Abychom neměli zbytečně moc volného času (chápejte žádný), stále ještě oba do konce listopadu pracujeme ve svých současných zaměstnáních, a do kavárny jezdíme každou volnou chvilku. A aby toho nebylo úplně málo a neměli jsme čas na lumpárny, stěhujeme se z Lysé nad Labem do Prahy. Náš život je tak poslední týden hromada krabic, které nevíme přesně, kam vlastně patří… Do bytu? Do kavárny? Kdo ví 🙂

Trackback from your site.

You might also like

Leave a Reply